Archiv
Stránky

Po nočním dlouhém přejezdu jsme se octli v nadmořské výšce 0 m na chorvatském ostrově Brač, kam jsme dorazili jedním z trajektu společnosti Jadrolinija (Lenka ji přejmenovala na „Jarda línej“) ze Splitu. Ostrov měří na délku 40 km, jeho šířka dosahuje 12 km. Délka pobřeží ostrova je 180 km. Svou rozlohou 395 km² je největším ostrovem Dalmácie a třetím největším jadranským ostrovem. Na ostrově jsme se ubytovali nedaleko střediska Milna v apartmánech Dalmatinskaja kuča. Poprvé to bylo v Chorvatsku ubytování s bazénem, který děvčata využívala při teplém slunečném počasí, což bylo vlastně denně kromě posledního dne dovolené, kdy se ochladilo a začalo pršet.

Brač 2016 025

Večerní procházky směřovaly do nedaleké Milny. Milna byla založena v 16. stol., a rozvila se kolem tvrze rodiny Cerinić, která vybudovala kostelík sv. Marie. Milně dominují dvoupatrové domy loďařů a kapitánů z 18. a 19. stol. Milan je nejlepší přírodní přístav na ostrově.

Brač 2016 149

* * *

Kromě koupání v bazénu jsme se také cachtaly v moři. Došlo i na potápění.

Brač 2016 069

Na koupání jsme se snažili najít každý den jiné místo. Jeden den se nám podařilo najít zátoku s malinkou písečnou pláží, kterou jsme pak pojmenovali „U mrtvé ovce“. Nedaleko tohoto místa jsme si prohlédli skalní úkryty pro ponorky z druhé světové války. Teď slouží jako kotviště pro menší čluny.

Brač 2016 117

V této zátoce byla krásně teplá voda, ale bohužel plná ježků.

Brač 2016 127

Další den jsme našli zátoku s průzračnou vodou. Měla jen pár drobných vad, voda byla neskutečně studená a všude byla spousta peří od racků. Nakonec jsme jedno našli mrtvého a hned tu byl další název místa na koupání: „U mrtvého racka“. Holky místo koupání krásně zapózovaly jako modelky.

Brač 2016 186

V ledové vodě se však dařilo mořským hvězdicím. Některé z nich strejda Pavel vytáhl z hlubin a holky se s nimi mihly pomazlit.

Brač 2016 190

* * *

Ani pod žhnoucím sluncem nechyběly výlety. První jsme si udělali do letoviska Bol s jeho oblázkovou pláží Zlatni rat, která byla již 10x prohlášena za jednu z deseti nejkrásnějších pláží na světě.

Brač 2016 032

Po prohlídce městečka jsme prošli promenádu k pláži Zlati rat.

Brač 2016 048

Pak jsme popojeli do téměř neobydlené vesničky Murvica. Odtud jsme se pak vydali ke zříceninám kláštera Pustinja Dračerav.

Brač Pavel 057

* * *

Navštívili jsme také starobylý Škrip, jež je jednou z nejcennějších památek na ostrově Brač. Místo bylo osídleno ještě dávno před příchodem Ilyrů, kteří se tu usadili v 11. – 9. stol. př. Kr. Římské mauzoleum) ze 3. stol. je postaveno na ilyrské hradební zdi. Starochorvatský kostel sv. Ducha (Sveti Duh) z 9. – 10. stol. – nejvýznamnější starochorvatská stavba na ostrově. Zdařile restaurován v r. 1995. Rod Cerinićůsi na přelomu 16. a 17. stol. postavil ve Škripu velký opevněný zámek se dvěma obrannými věžemi.

Brač 2016 169

* * *

Naší pozornosti neunikl Kostel sv. Petra v prastaré vesnici Nerežišća na dolním náměstí, který se může pochlubit atrakcí opravdu neobvyklou. Na jeho střeše roste krásný, byť trochu pokřivený exemplář borovice černé, vlastně jakási bonsaj, přísně chráněná přírodní památka.

Brač 2016 228

Nenechali jsme si také ujít návštěvu nedalekého chráněného geologického jevu zvaný Koloč (někdy též nazývaný Kolač). Je to zvláštní skalní útvar ve tvaru prstene, který se tyčí uprostřed úrodného údolí. Nám připomínal malou Pravčickou bránu.

Brač 2016 221

Brač 2016 220

* * *

Z okolí Nerežišća jsme se pokračovali na Vidovu Goru, která není s výškou 778 m jen nejvyšším vrcholem ostrova Brač, ale také všech dalmatských ostrovů. Odsud jsme se kochali krásnými výhledy na Zlatni rat.

Brač 2016 242

Cestou na vrchol, kde jsme pak poznávali okolní ostrovy Hvar, Vis, Korčulu, Mljet a Lastovo, jsme potkali obrovskou žlutozelenou ještěrku, která nespolupracovala a nenechala se vyfotit. Tak jsme si udělali společnou fotku všech účastníků výpravy

Brač Pavel 250

Jen kousek od velkého kříže na vrcholku, který Eliška podpírala, aby se nesesul, jsme viděli zříceniny starochorvatského kostelíku sv. Víta (Sveti Vid), který pochází ze 7. až 8. století.

Brač 2016 246

* * *

Z nejvyššího vrcholu jsme pak zamířili do vnitrozemí na pěší sestup ke skalnímu klášteru Blaca. Ten byl vybudován v 16. století, kdy přišli do této pusté krajiny hlaholští mniši z pevniny, z kraje zvaného Poljica). Uprchli sem před Turky. Mniši dostali od správce ostrova jak jeskyni Ljubitovica, tak i okolní opuštěné území. Vybudovali jeskynní kostel a klášter, v dalších letech je stále dostavovali a rozšiřovali. Budovy jsou jakoby přilepeny k úpatí skalní stěny. Klášter je nyní upravený jako muzeální prostor pod názvem „Poustevna Blaca“ (Pustinja Blaca).

Brač 2016 259

Klášter jsme si cestou zpět také prohlídli z ptačí perspektivy.

Brač 2016 268

* * *

Pátek, poslední den dovolené, se počasí pokazilo. Koupali jsme se dokonce v dešti. Zabalili jsme tedy a vyrazili na dlouhou cestu domů. Nejdříve jsme museli překonat trajektem rozbouřené moře, vystát fronty při objezdu zavřených tunelů v Chorvatsku. Nakonec jsme v sobotu odpoledne přes střední Evropu, kde pršelo a foukalo, dorazili do Čech.

Ihned po vysvědčení jsme sbalili své saky paky a všechny účastníky výpravy a ještě před obědem vyrazili na letní dovolenou. Cílem naší cesty byly Italské Střední Alpy (Alpi Centrali). Prochodili jsme část Livigno (Alpi di Livigno) v Západních Rétských Alpách (Alpi Retiche occidentali).

Cestou do Bormia jsme zastavili v nadmořské výšce 2 501 m n. m. ve vysokohorském průsmyku Umbrail (Umbrail pass), kde vede nejvyšší vydlážděná silnice ve Švýcarsku. Z obrázků je vidět, že teplota nebyla moc letní.

Bormio 2016 002

Po krátkém odpočinku jsme pokračovali do městečka Premadio, která se nachází v nadmořské výšce 1 250 až 1 300 m nedaleko Bormia. Tam jsme se ubytovali v Baita de Ciano u našeho známého ze zimního lyžování Valeria.

20160708_191226

Premadio bylo známé výrobou železa, i v dnešní době lze najít zbytky pecí, které sloužily pro výrobu železa. Okolo jedné z nich jsme každodenně chodili k termálnímu jezírku da Vinci (38 C), které je hned vedle hodně studené řeky.

Bormio Pavel 073

Jezírko jsme hledali hned v pátek. Z Premadia jsme vyrazili vzhůru k  Bagni Vecchi (Staré lázně), které jsou vytesané do skal přímo nad Bormiem. Cestou zpět jsme minuly i Bagni Nuovi (Nové lázně). Lázně využívají teplých pramenů, které objevili již Římané. Při zdolávání kopce k lázním jsme se mohli „osvěžit“ v mnoha termálních vodopádech a pramenech, vytékajících ze skal.

Bormio 2016 024

Část dne jsme strávili přímo v Bormiu. To je známé především jako lyžařské středisko. Bormio leží v horní části údolí Valtellina na řece Adda. Město se rozprostírá okolo historických míst Piazza Cavour a Via Roma, jež ležela na obchodní stezce mezi Benátkami a Švýcarskem. Bormio má zachovalý středověký středem města. Nad městem stojí zřícenina hradu Castello di San Pietro. První zmínky o něm pocházejí z doby před rokem 1200 a dobyt byl roku 1376. Těsně pod hradem je zřícenina kostela svatých Petra a Pavla, který byl postaven po zničení hradu a roku 1817 vyhořel

Bormio Pavel 016

* * *

V sobotu nás ráno přivítalo pošmourné počasí. Vyrazili jsme tedy do údolí Fraéle. Údolí Fraéle se rozkládá ve dvoutisícové výšce nad městečkem Comune di Valdidentro v nejsevernějším výběžku Valtelliny. Z Premadia jsme museli vystoupat serpentinami po strmém úpatí Cima di Plator (2910 m) do průsmyku, střeženého už od středověku dvojicí strážních věží Torri di Fraéle.

Bormio Pavel 103

Po zdolání průsmyku jsme projeli okolo Lago delle Scala (respektive Lago di Fraéle; 1 928 m), první ze tří jezer respektive vodních nádrží, které vyplňují podstatnou část údolí Fraéle. Stejně tak jsme projeli okolo přehradní nádrže Lago di Cancano (1 884 m) a zastavili u Lago di San Giacomo di Fraéle (1 949 m), které jsme celé obešli. Cesta byla dlouhá 8,6 km a zpočátku i trošku deštivá.

Bormio Pavel 128

Účelem jezera Cancano bylo zásobovat zdejší oblast elektřinou, vzniklo již v letech 1925-1933. V roce 1940 bylo započato se stavbou nové přehrady San Giacomo. Válka však práce přerušila. Dílo bylo nakonec dohotoveno v roce 1950 a pojalo 63 miliónů m3 vody. Výška hráze v koruně činí 91 m a hřeben hráze měří bezmála kilometr (965 m). Rostoucí poválečná poptávka po elektrické energii si tak vyžádala stavbu dalšího vodního díla, označovaného jako Cancano II. Projekt byl vypracován ještě během roku 1952 a v následujícím roce se započalo s výstavbou. Přestože se jednalo o zcela mimořádnou stavbu tzv. gravitační přehrady o výšce v koruně 136 m a délce hřebene 381 m, podařilo se ji dokončit za pouhé tři roky. Přehradní nádrž Cancano zadržuje 124 miliónů m3 vody (celkem tak obě přehrady v údolí Fraéle zadržují 187 miliónů m3 vody). Vodu z obou jezer používá vodní elektrárna v Premadiu, která je v provozu od roku 1956 a vedle které jsme bydleli.

Cestou z údolí Fraéle jsme se ještě jednou zastavili u věží Torri di Fraéle, které se během středověku staly jakousi „nebeskou“ hranicí, která měla nejen střežit zdejší obchodní stezku, ale chránit obyvatele Valdidentra před dalšími pohromami.

Věže byly postaveny zřejmě někdy ve 13. století. Obě mají čtvercový půdorys, a jak bylo tehdy zvykem, vchod do věží byl umístěn ve výši prvního patra a vstupovalo se do něj po zasouvacím žebříku. Šířka jedné strany věže činí 5,75 m a tloušťka zdí 80 cm.

V roce 1435 posloužily obě věže jako zábrana před nakaženými morovou epidemií, která se do kraje šířila z ostatních částí Itálie.

Znovu se obě věže zapsaly do dějin na počátku 17. století. Evropou tehdy cloumalo napětí mezi katolíky a protestanty. Staly se svědky bitvy mezi francouzskými, germánskými a španělskými vojáky.

Bormio 2016 092

Pak už nás čekaly serpentiny dolů do údolí a pak cesta do Premadia.

Bormio 2016 088

* * *

V neděli ráno nás po probuzení uvítalo sluníčko a bylo jasné, že nás čeká výlet z Bormia do Bormia. Lanovkou jsme vyjeli až na Cima Bianka do nadmořské výšky 3 012 m. Na vrcholu nás přivítal sníh a teplota 6 C nad nulou.

Bormio 2016 145

Pak jsme koukli do údolí, směrem na Bormio (1 225 m), kam jsme už museli dorazit pěšky.

Bormio 2016 129

Cestou, která nakonec byla dlouhá téměř 22 km, nás čekalo překonávání mnoha sněhových polí, vodopádů z tajícího sněhu a opatrná chůze po kamenech.

Bormio 2016 150

Během sestupu jsme se zastavili u polozmrzlých jezírek i Bei Laghetti.

Bormio 2016 175

Nedaleko nich jsme i posvačili.

Bormio 2016 180

Pak jsme pokračovali již po schůdných a občas i značených cestách údolím směrem na Santa Catarinu do Bormia pod lanovku, kde na nás čekalo zaparkované auto.

Bormio 2016 223

* * *

V pondělí nás pekelně bolely po dlouhém a náročném sestupu nohy. Udělali jsme si odpočinkový den. Vyrazili jsme na nákupy do Livigna (1 811 m). Livigno je bezcelní zóna a patří mezi celoročně nejvýše obývaná sídla v Alpách. Cestou zpět jsme zastavili na parkovišti Passo d´Eira (2 210 m), kde se holky po návratu z vyhlídky La Paré (2 393 m) nechaly vyfotit s oslíky.

Bormio 2016 279

Cestou na vyhlídku jsme obdivovali zasněžené vrcholky nad Livignem.

Bormio 2016 261

Od vyhlídky byl krásný výhled na jezero Lago di Livigno (délka 14 km, 4.71 km²).

Bormio 2016 266

* * *

Po odpočinku jsme další den vyrazili serpentinami na průsmyk Stelvio (italsky Passo dello Stelvio, německy Stilfser Joch), který se nachází se v nadmořské výšce 2 758 m. Jedná se o nejvýše položené silniční sedlo ve Východních Alpách a druhé nejvyšší v Alpách.

Bormio 2016 289

Průsmykem většinou prochází cyklistický závod Giro d’Italia. Letos 5. července se však konal závod ženské části rodiny Růžičkovi o to, kdo bude první na stupních vítězů. A kdopak nám vyhrál?

Bormio 2016 317

Po prohlídce průsmyku jsme vyrazili na Piz Umbrail (3 033 m). Naše cesta skončila pár desítek metrů pod vrcholem díky souvislé sněhové pokrývce v sedle Sella Piz Cotschen (2 925 m) s vyhlídkou na švýcarská jezero Lai da Costains.

Bormio 2016 422

Cestou zpět k autu jsme se zastavili na prohlídku zbytků vojenského tábora z první světové války. Do konce první světové války průsmykem totiž procházela hranice mezi Rakouskem-Uherskem a Italským královstvím a tak zde probíhaly kruté boje. Nás však více než zříceniny uchvátila vzdušná šou orlosupa bradatého. Okolí průsmyku Passo dello Stelvio tvoří od roku 1935 Národní park Stelvio (Parco Nazionala dello Stelvio, německy Stilsferjoch Nationalpark), jež má orlosupa ve svém znaku.

Horská pěšina vedla i přes vodu a některé z nás pak čekaly obdivuhodné sportovní výkony.

Bormio 2016 338

Ve stylové restauraci Dreisprachenspitze (v něm. překladu Vrchol tří jazyků, italsky Cima Garibaldi, 2843 m) jsme si dopřáli po sportovním výkonu odpočinku a ochutnávku italské kávy, čokolády a bombardina. Na tomto stejnojmenném vrcholu se potkávají hranice Švýcarska a Itálie.

Po návratu do apartmánů jsme po večeři vyrazili na podvečerní procházku do Bormia. Cesta tam je dlouhá 3 km. Po sečtení všech kilometrů jsme v úterý nachodili nakonec 11 km.

* * *

Na středu jsme si naplánovali v případě slunečného počasí procházku ledovcovým údolím Forni (Valle dei Forni), které se nachází nad obcí San Caterina Valfurva a je součástí Národního parku Stelvio. Autem jsme dorazili na parkoviště pod horskou chatou Forni (rifugio Forni) ležící ve výšce 2 178 m n. m. nedaleko zadržovací vodní nádrže. Odtud jsme vyrazili přes zbytky opevnění z první světové války na chatu Rif. L. E. Pizzini (2 700 m). Cestou jsme obdivovali nádheru ledovcového masívu Forni (Ghiacciaio dei Forni) na jihu údolí.

Bormio 2016 494

Na severu téměř u chaty se holky nechali vyfotit s tatínkem u spodní části ledovce Cedec (Vedretta di Cedec).

Bormio 2016 508

Od chaty jsme pak ještě vystoupali o dalších 50 výškových metrů k Laghi di Cedec. A odtud zpět na kávičku do vysokohorské chaty.

Bormio 2016 520

Celou 12 km procházku jsme slyšeli pískot. Po chvilce nám došlo, že je to projev sviště horského (marmota marmota). Hodně času jsme strávili pozorování jejich her. A dokonce se nám podařilo udělat i zdařilé fotky.

Bormio Pavel 627

A nebyla by to Lenka, aby ze sebe marmotu lezoucího z nory neudělala. Také musela dávat pozor, aby se nestala jako svišť potravou orlů, kteří nám létali nad hlavami.

Bormio 2016 527

* * *

Na předposlední výlet jsme se vydali do průsmyku Passo di Gavia (2 652 m). Cestou jsme si udělali několik krátkých zastávek k pokochání se krásou místní přírody. Třeba u průzračného jezera Lago Bianco.

Bormio 2016 550

Z průsmyku jsme vyrazili stezkou Alta Via Camuna k jezeru Lago Nero (2 387 m). Cestou na nás syčela zmije alpská, která měla stejnou cestu jako my.

Bormio Pavel 685

Po svačince jsme vystoupali přímou cestou po červené do sedla do nadmořské výšky 3 000 m pod Monte Gavia.

Bormio Pavel 702

Cestou zpět na parkoviště a slíbenou kávičku jsme kromě ledovce Ghiacciaio della Sforzellina pozorovali kozorožce horského. Cesta byla dlouhá jen 8,2 km, o to však náročnější díky strmému stoupání a překonání 700 metrů výškového rozdílu.

Bormio Pavel 717

* * *

Poslední den pobytu v Itálii jsme vybrali celkem nenáročnou trasu 10, 5 km dlouhou do údolí Val Viola. Autem jsme se dostali až na parkoviště P4 nedaleko Baity Alturmeiara (2 116 m). Odtud jsme po zpevněné cestě okolo jezera Lago di Val Viola dorazili k Rif. Val Viola (2 314 m).

Bormio 2016 638

Od chaty jsme se vraceli okolo jezírek na vodním toku Torrente Val Cantone s krásným výhledem na ledovec Vedrette di Dosde. Okolí vodních ploch to vypadalo jako na rozkvetlé skalce. A neobdivovali jsme jen květiny. Kromě všude se pasoucího skotu okolo nás u jezera pobíhala malá lasička

Bormio 2016 652

Nedaleko Baity CARICC jsme neminuly vodopád, který se vlévá do velkolepého „kaňonu“ ve skále na vodním toku Torrente Viola Bormina.

Bormio 2016 661

 

Po návratu z výletu jsme uvařili naše poslední jídlo v Itálii a ještě před nočním přejezdem do Chorvatska jsme vyrazili na procházku do okolí Premadia. Naposledy jsme se pokochali výhledem na lyžařské středisko Bormio a Ogu.

Bormio Pavel 807

Hned prvního června jsme oslavili Den dětí. Holky si odpoledne užily v parku na Brumlovce se zvířátky z Madagaskaru.

Červen 001

Zadarmo se rozdávala cukrová vata, kterou snědly pod umělým vodopádem.

Červen 003

* * *

Narodila se nám také koťátka. Objevili jsme 4 kousky, ale nakonec nám zůstala jen dvě kočičí miminka, která už od začátku měsíce trošku vyrostla. Na kočičky se také přišel podávat bratranec Matyáš a sestřenice Klaudie, se kterými si Eliška udělala obdivuhodné selfie.

Matyáš (1)

* * *

Najednou tu byl první letní den a s ním i Lenčiny, už deváté, narozeniny. Ty společně nejdříve oslavila doma s kamarádkami ze třídy.

Lenka narozeniny 9 004

S rodinou jsme je oslavili následující týden v restauraci Na Pekařce, kdy bylo oslavenců podstatně více.

* * *

S prvním letním dne se přiblížil i konec školního roku a s ním i zahradní slavnost letos spojená s oslavami 50. výročí založení školy Kavčí hory. Na slavnosti nechyběli ani Viki s Berťou.

 

Zahradní slavnost 002Děti si připravily krásný program. Eliška společně s ostatními zatančila country tanec.

Zahradní slavnost 011

Lenka stála v první řadě na spartakiádě. V družině společně nacvičili a na slavnosti pak předvedli skladbu Poupata, se kterou v roce 1985 vystupovaly na spartakiádě na Strahově starší žákyně. „Když se podaří, co se dařit má…!“

Zahradní slavnost 024

Lenka pak ještě zapózovala s mažoretkami, spolužačkami ze třídy, před jejich vystoupením.

Zahradní slavnost 042

Eliška s Viki nelenily a nechaly si změřit čas na běžeckém okruhu.

Zahradní slavnost 083

* * *

O víkendu jsme již společně oslavili narozeniny Klaudie, které letos už budou tři roky.

Klaudie 3 020

Díky tropickým vedrům místo velké oslavy se konalo velké koupání v bazénu.

Klaudie 3 007

* * *

Ještě před koncem školního roku jsme stihli navštívit výstavu Titanic. Při vstupu jsme obdrželi palubní lístky se jménem tehdejšího pasažéra. Na konci výstavy jsme se dozvěděli, zda jsme patřili mezi přeživší potopení nebo utonulé. Eliška byla cestujícím první třídy, nejbohatším člověkem na palubě. Bohužel se nezachránila. Maminka s tatínkem byli cestující druhé třídy. Maminka jako žena trpící tuberkulózou přežila. Tatínek byl otcem dvou dětí, děti přežily, tatínek jako pan Navratil, bohužel ne. A Lenka jako mladík cestující třetí třídou přežila.

Výstava Titanic 001

* * *

A už tu byl konec školního roku a s ním vysvědčení. U obou se jiné slovo než výborně na vysvědčení nenašlo.

Vysvedceni