Eliška a Lenka

Poslední středu v měsíci dubnu babička vyrazila na poznávací výlet do Holandska, který byl spojen s květinovou výstavou. Aby nebylo dědovi s Maxem ve Dvorech smutno, ukončily jsme s Lenkou pracovní týden už ve čtvrtek po obědě a vyrazily na venkov, kde se k nám připojil i Petr.

V pátek ráno při čekání na objednané uhlí Petr s Lenkou vyrazili na projížďku na kole. Protože je Lenička poslední dobou takový malý lenoch, sama nešlapala a nechala se vozit.

Konečně dorazilo auto pomalované čertíky. Lenka s otevřenou pusou sledovala, jak se skládá pár desítek metráků uhlí z náklaďáku pomocí posuvného pásu rovnou do kůlny. Neustále okukovala čerty pomalované auto. Nakonec se osmělila a na jednoho z nich si i sáhla, na toho nejmenšího a nejroztomilejšího.

Tatínek s Eliškou si mohli užívat letního počasí až od pátečního odpoledne. Nicméně naplno. Hned po jejich příjezdu se na dvoře objevil traktor se sázecím strojem, kam jsme nasypali brambory. Všichni tři nezapomněli zkontrolovat, zda je vše připraveno ke správnému sázení.

V sobotu si tatínek konečně našel chvilku a za pomoci všech tří dětiček začalo stavění trampolíny. Stavba se podařila, trampolína vydržela zátěžové zkoušky.

Celý prodloužený víkend se trampolína stala oblíbenou zábavou nejen pro naše děti, ale i pro další kamarády z vesnice. Po sportovním výkonu pak nesmělo chybět doplnění energie. Tentokrát musím pochválit chlapeckou část sportovců. Nechali děvčata opékat buřty a sami zabezpečili nejdříve dřevo.

* * *

Máj, jak napovídá název článku, se stavěla samozřejmě i letos. Holky i tentokrát nesměly chybět při pátečním večerním výběru toho správně rostlého smrku, který se měl stát ozdobou vesnice. Cesta do lesa byla bezva, vešly se spolu s ostatními na valník. Po naložení stromu pak musely klusat vedle traktoru pěšky. Síly je cestou neopustily, tak mohly pomáhat s loupáním kůry, aby májka byla výstavním kusem.

V pondělní podvečer se s ostatními obyvateli Nových Dvorů sešly u hasičského domu a pomáhaly se zdobením máje, tradičního symbolu jara. Eliška navazovala krepáky na pichlavou špičku.

Lenka krepáky nejdříve podávala starším svobodným kamarádkám, pak si ale raději šla hrát s dalšími mrňaty a pozorovat otáčející se kýtu nad ohněm.

Druhý den měla obě děvčata radost, že se chlapcům podařilo máj uhlídat a nebyl z ostudy kabát, jako v loňském roce, kdy byla májka podříznuta. Pachatel loňské potupy stále nebyl vypátrán.

* * *

Letošní záznamy často obsahují drobné poznámky k počasí. I tentokrát se musím zmínit. Rok 2012 se zdá býti rekordním, co se teplot týká. V únoru jsme lyžovali při mínus 20 ̊C, v březnu při +22 ̊C, o velikonocích padl teplotní rekord. První květnový víkend teploty vystoupaly na historicky nejvyšší teploty tohoto období, vyšplhaly se přes 30 ̊C. Pro zajímavost, teploty se v pražském Klementinu měří od roku 1775. Holčičky se přemohly a zapózovaly společně v pampeliškovém poli a na tatínkově malotraktoru (ten však posloužil jen jako podstavec, na fotce ho není vidět ani kousíček).

Eliška začala slavit velikonoce první pondělí v měsíci dubnu. S ostatními druháky se zúčastnila školního výletu, jehož cílem byl skanzen v Kouřimi. Z výletu si přivezla dřevěnou ozdobičku s velikonočním motivem, kterou sama krásně vybarvila. Lenka zase ve školce hledala ukryté velikonoční zajíčky.

Velikonoční prázdniny holky strávily společně s Petrem u prarodičů ve Dvorech. Počasí vydrželo stejně nepříjemné jako víkend předchozí, ale neodradilo je od každodenní povinnosti řehtání.

V neděli jsme společně obarvili vajíčka. Holky je pak krásně pomalovaly. V pondělí ráno vyrazily společně s Petrem na pomlázku. Při návratu musel Lence Petr pomáhat s košíčkem, protože tak, jak byl naplněný sladkostmi a vajíčky, ho nemohla unést.

Další obrázek z velikonočních prázdnin – holky jako sestřičky s dcerami od sestřenice, na nichž je opravdu vidět, že Jasmína s Jessikou jsou sestry. Obě blonďaté na rozdíl od našich black and white. Fotka byla pořízena na oslavě 60. narozenin tety Jany v sedlčanské hájence. Holky si oslavu náležitě užily. Vyjedly všechna vosí hnízda, roztančily svá tělíčka při známých i neznámých melodiích a nechyběly ani jako vagónky ve vláčku na písničku „Jede, jede mašinka“.

* * *

Jedna poznámka pro zajímavost: na Jizerce o velikonocích padl teplotní rekord. Naměřily 22 ̊C pod nulou. Ve Dvorech naštěstí teplotní rekordy nepadaly a objevilo se i sluníčko, které holky vylákalo na pískoviště. Chůvu se jim rozhodl dělat náš psí člen rodiny Max. Dohlížel pečlivě, dokonce kontroloval i z písku vytvořené stavby. Pokud se mu nějaká nelíbila, pak vlezl do pískoviště a změnil se v demoliční četu, což se zase holkám vůbec nelíbilo.

Eliška se po několika neúspěšných pokusech vyhnat Maxe z pískoviště vylezla na hromadu složeného dřeva, kde mi jako správná modelka zapózovala. Jen se ještě musí trošku učit a zjistit, že se nepózuje v teplácích od písku, čepici a špinavé bundě, …od čeho?

Lenka se snažila ujet Maxovi na kole. Ten to vzal jako výzvu k závodům.

Nakonec se holky rozhodly, že budou trénovat jízdu na sucho na tatínkově traktoru, kam se za nimi Max už opravdu nemohl vyšplhat. S holkami jsme pak udělaly umělecké fotky tatínkovy nové hračky.

* * *

V Praze jsme pak na žádost Lenky vyrazili na výstavu zvířat doby ledové Giganti. Tuto výstavu jsme již navštívili v loňském roce, ale Lenka na nás čekala venku. Bála se obrovských pravěkých tvorů a řevu, který měl navodit atmosféru. Celou cestu v tramvaji se na výstavu, kterou znala jen z fotek, moc těšila. Po zakoupení vstupenek a nahlédnutí jedním okem na obrovského lenochoda její cesta výstavou opět skončila. Stejně jako minule na nás čekala u pokladny, žádné přemlouvání, sliby či zapůjčení plyšového mamuta nepomohlo. Eliška si výstavu užila, našla nový exponát, tygra s koněm, a s lenochodem se nechala vyfotit. Na fotce se giganta pokouší napodobit alespoň tím, že vystrkuje jazýček.

Ze školy přinesla Eliška po velikonocích slovní čtvrtletní hodnocení, kde paní učitelka Míla nešetřila chválou, jak na chování, tak i znalosti. Připsala, že je u ní na samé jedničky. Jedna drobná poznámka. Eliška už si přinesla ze školy první dvojku. Z češtiny. Cvičení na tvrdé a měkké souhlásky udělala dobře, jen nějak zapomněla na háčky a čárky nad některými písmeny.

Jarní počasí vydrželo i na první jarní den, kdy Eliška oslavila své narozeniny. Oslavy si užila hned dvě. První uprostřed týdne v Praze, kde ještě dostala opožděně ke své svátku dárky Lenka. Oběma udělal radost batoh na kolečkách. Posbíraly své nejcennější a nejoblíbenější poklady a batoh hned naplnily. Tentokrát dorazila i Lucka s Honzíkem, se kterými si oslavenkyně připila.

Další dárečky dostala o víkendu ve Dvorech. Kromě knížek, vyškrabávátek, svítících fix a cukrovinek dostala také dort, na kterém si na několik pokusů sfoukla svých 8 svíček.

* * *

Sluníčko vydrželo i o víkendu. Holky společně s Petrem proháněly zimou zlenivělé koloběžky.

V lese se pak konala šišková bitva, kdy jediným protivníkem byla babička.

Krásné počasí dovolilo po zimě stolování venku pod ořechem. Holky, když zjistily, že jsou foceny, předvedly, že mají rády nejen polévku ale i jedna druhou.

* * *

Březen jsme zakončily s Lenkou návštěvou zubaře. Ta minulá plomba zase vypadla. A zub jí bolel při čištění, v týdnu již začal na teplé a studené. Naštěstí již byla objednána. Po velkém boji se mi podařilo jí udržet, otevřít pusu a paní zubařka jí zub otevřela. Slzy a výkřiky raději nekomentuji. Pak byl dalším zážitkem výplach, žlutou vodou z injekční stříkačky. Celý zbytek večera si stěžovala, že jí to bolelo, myslím, že už jen ta újma.

* * *

Teď pár řádeček k tatínkovi. Jedno úterní poledne se ponořil do práce tak, že zapomněl, že má vyzvednou Lenku ze školky a Elišku ze školy. Eliška ta ani netušila, že jí má tatínek vyzvednout z družiny dříve, tak se vlastně v jejím případě nic nestalo. Nicméně Lenka, která na tatínka čekala po „O“ spustila slzavé údolí. Odpoledne pak nestrávila odpočinkem na lůžku jako ostatní děti, ale v rozhovoru s paní učitelkou Gábinkou. Tatínek svoji zapomnětlivost komentoval slovy: „ Jednou se to stát muselo.“

Na oplátku přinesla Lenka tatínkovi ze školy novou informaci, na kterou se zase netvářil on. Povídá mu: „Tatínku, Nikolka říkala, že jsi stejně starý jako její tatínek.“ Tatínek se začal se zájmem ptát, o jakou že se jedná Nikolu. Čelist mu poklesla, když se od Lenky dozvěděl, že Nikola je přeci její paní učitelka.

Tatínek si náladu o víkendu spravil se svojí novou hračkou. Trošku dopředu si pořídil dárek k jeho letošním kulatým narozeninám. Hračka to není ledajaká. Jedná se o malotraktor Mitsubishi s 18 koňmi pod kapotou.

* * *

Počasí a hlavně pracovní plány na víkend však nedovolily tatínkovi dlouhé pomazlení se svým novým dopravním prostředkem. Slunečné počasí se změnilo v jarní plískavice, střídal se sníh, déšť, občas spadly i kroupy a hlavně foukal nepříjemný vítr.

Celá rodina strávila páteční a sobotní podvečer úklidem hasičárny, ve které se předělávala voda a díky bouracím akcím se pak i malovalo. Holky v pátek večer natrénovaly úklid na sobotní dopoledne, kdy je čekalo čištění po malování kuchyně a následné výměně lina.

Pracovní víkend jsme zakončili drobnou pomocí hasičům při brigádě na prořezávání veletínské cesty. Holky sem tam pomohly odtahat nějaké větve na hromadu. Ale spíše účast braly jako návštěvu táty a další příležitost pro hry. Hrály si na opice, netopýry a jiné lezíky ve větvích keřů. Strýc Jarda je svezl na traktoru a moc se jim líbilo nové přezutí valníku u traktoru souseda Standy. Kolečko se polámalo, a aby dojel domů, tak si za pomoci ostatních bratrů hasičů místo něho upevnil kus špalku. Špalek pak při návratu domů udělal po silnici trajektorii, po které pak mohly holky bezpečně dojít do vesnice bez toho, že by hrozilo, že se mohou ztratit jako třeba Jeníček s Mařenkou v Pohádce o perníkové chaloupce, kterou mají holky tak rády.