Archiv
Stránky

Školní rok jsme začali hned odpočinkem. Druhý zářijový víkend jsme vyrazili na organizovaný dvoudenní výlet autobusem na Moravu, na Slovácko.

První zastávkou bylo letecké muzeu v Kunovicích, kde jsme se díky skvělému průvodci dozvěděli hodně zajímavého. Letecké muzeum Kunovice bylo založeno v roce 1970 členy Slováckého aeroklubu. Jeho skutečným prvním vystavovaným exponátem se stal v roce 1974 letoun Aero L-29A Delfín Akrobat, který je v Kunovicích dnes jediným vystavovaným exemplářem tohoto typu letadla na světě.

V současné době stojí na ploše muzea dvacet dva letadel a vrtulník Mi-4.

Obdivovali jsme i další leteckou techniku, například vlečený terč KT-04 nebo přibližovací radar RP-3 G.

* * *

Další zastávkou bylo Staré Město. Po obědě nám zbyla chvilka a stihli jsme si prohlédnout, bohužel jen, okolí jediné kovové zoo v Evropě.

Ta byla zpřístupněna 21. 4. 2012 a nachází se v zajímavém a netradičním prostředí zrekonstruovaného areálu bývalého cukrovaru ve Starém Městě u Uherského Hradiště. Kovozoo je zcela originální zoologická zahrada se zvířaty ze starého kovového šrotu. Cílem projektu je ukázat, že i ze zdánlivě nepotřebného šrotu mohou vznikat věci, které jsou nejen krásné a zajímavé, ale i nadále užitečné.

 

Prozkoumání neunikla nedaleká loď jménem Naděje. Je dlouhá 20 metrů, vybavená plachtami a třemi stěžni, ten nejvyšší sahá od paluby až do výšky 14 m. Holky si nacvičily odvrácení útoku, kdyby loď napadli piráti.

Také jsme vyšplhali na maják Šrotík, který slouží jako rozhledna.

Maják byl otevřen 26. 4. 2008 a je smontován ze 7 dílů. Jeho výška je 27 m, ochoz, na který je třeba zdolat 96 schodů, je ve výšce 23 m. Bohužel díky nevlídnému deštivému a zamračenému počasí jsme nemohli moc obdivovat malebnost okolní přírody, vrcholy Chřibů či hrad Buchlov.

* * *

Pak nás autobus dovezl k Velehradu do archeoskanzenu Modrá. Skanzen představuje zčásti opevněné, zčásti hrazené sídliště z doby Velké Moravy (9. století). Jeho jednotlivé objekty byly postaveny na základě skutečných archeologických nálezů pocházejících z významných lokalit středního Pomoraví, především Starého Města, Uherského Hradiště a Modré. Rozkládá se v místech, která v 5. století př. n. l. osídlili Keltové, ve 4. století po Kristu zde pobývali Germáni a v 8. – 12. století tu žili Slované.

Archeologický skanzen v Modré byl budován po dobu jednoho roku v letech 2003-2004, zpřístupněn byl v červnu 2004.

Celé hradiště je rozčleněno na funkční celky a areály. Funkční celky tvoří vstupní brána a strážní věže. Na ně pak navazují obytné a hospodářské budovy, mocenský areál, řemeslnický areál a konečně církevní prostor.

Ve skanzenu nechybí ani zvířata, která se v pradávnu chovala. A chovají se i dnes.  Holky se skamarádily s oslíky.

Drbat se od nich nechala i čuňátka.

V Modré jsme nevynechali expozici o životě ve vodě a kolem vody Živá voda.

Největším zážitkem byla návštěva podvodního tunelu ve sladké vodě, který je ojedinělým experimentem v rámci celé Evropy. Nachází se v hloubce 3,5 metru pod vodní hladinou, má délku 8 metrů a šíři 2 metry. Po levé straně jsme viděli ryby chladných vod, horských potoků a řek – jelce, lipany, mníky, pstruhy, parmy a oukleje. Pravá strana patří především velkým rybám. Typickým obyvatelem je kapr. Dravce reprezentují štiky, candáti nebo sumci. Raritou expozice jsou jeseteři – tažné ryby, které dříve migrovaly z Černého moře až do řeky Moravy. Mezi jeseterem ruským, malým či hvězdnatým se vyjímá vyza velká – největší sladkovodní ryba světa. Zahlédli jsme několik vyz délky téměř 2 metry.

Nedaleko Modré je městečko Velehrad s Bazilikou Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje, který je součástí Velehradského kláštera a je nejvýznamnějším poutním kostelem České republiky. Jedná se také o klenot moravského baroka.

Historie tohoto místa se začala psát před více než 800 lety, kdy do údolí říčky Salašky přišlo prvních 12 cisterciáckých mnichů, aby nedaleko obce Veligrad (dnešní Staré Město) vybudovali svůj klášter. Právě na základě své polohy dostal klášter své jméno a stal se záhy nositelem mnohem starší duchovní tradice, která sahá až do 9. století, kdy na Moravu přišli slovanští věrozvěstové Konstantin a Metoděj. Současnou podobu získal klášter na přelomu 17. a 18. století, po požáru v roce 1681.

* * *

Z centra Velehradu jsme přejeli do autokempu Velehrad s nedalekým rybníkem Rákoš, kde nás čekala noc. Ubytovali jsme se s Danielkou, Natálkou a jejich mamčou v 7 místné chatce. Ještě před usnutím jsme se ocitli zpět ve Velehradě a prožili krásný a pohodový večer v rodinném vinném sklípku Švecových.

* * *

V sobotu zapršelo, v neděli lilo jako z konve. Po snídani jsme se sbalili a autobus nás vysadil u národní kulturní památky slovanské hradiště v Mikulčicích. Jde o významné místo počátků naší státnosti. Místo možného působení slovanských věrozvěstů sv. Konstantina – Cyrila a sv. Metoděje.

Mikulčické hradisko patřilo k významným mocenským a duchovním střediskům Velkomoravské říše. V areálu obehnaném opevněním (valy) byly nalezeny základy velmožského paláce, dvanácti kostelů, tři mosty a pohřebiště čítající přes 2 500 hrobů.

V 8. a 9. století zde stál velkomoravský hrad s rozsáhlým podhradím na ostrovech v řečišti toku Moravy o celkové rozloze až 50 ha. My jsme mohli díky počasí obdivovat pouze vnitřní expozice. Nicméně nepřízeň počasí vyvážila skvělá práce průvodkyně. Dovoluji si říci, že po jejím výkladu snad i něco zůstalo v hlavách přítomných.

* * *

Nevlídná tvář počasí nás neodradila od poslední plánované akce – od výletu na lodi Konstancie v Hodoníně. Nejdříve jsme poobědvali v restauraci Srub v areálu přístaviště „U JEZU“. Pak už nás čekala plavba po spodním úseku řeky Moravy v délce trvání cca hodinu a půl do přístaviště Rohatec a zpět. Při plavbě jsme viděli lužní lesy, bývalá ramena řeky Moravy. Velkým zážitkem byla bodrá a stále veselá „paní šéfová“, která se o nás celou plavbu starala a hlavně komentovala to nejzajímavější, což doplňovala veselými historkami a vtipy. Také nám jsme se dozvěděli, že z fauny je na zde na řece Moravě k vidění např. čáp říční, černý, volavka popelavá, kvakoš, ledňáček, břehule i bobr. Volavku i kvakoše jsme měli to potěšení spatřit na živo, ledňáčka modrého v nadživotní velikosti vymodelovaného nedaleko kotviště. Počasí nám nedalo možnost vyzkoušet sluneční palubu lodi Konstancie a natož udělat nějaké zajímavé fotky.

Na poslední týden prázdnin jsme vyrazili do Bedřichova. Kromě kol jsme ještě přibalili Žanetu.

* * *

V neděli odpoledne jsme ještě stihli výlet k Hašlerově chatě na Křížovou cestu na vysokém hřebeni. Křížová cesta vznikla v roce 1878. Postupem času přibylo několik dalších staveb náboženského charakteru – kolem studánky kamenné místo s výklenkem a sochou panny Marie, v těsné blízkosti druhý modlitební prostor. V roce 1903 bylo vysvěceno a postupem času se stalo populárním cílem věřících i turistů. Poutní místo bylo po roce 1989 obnoveno a v roce 1996 bylo na místě původní křížové cesty instalováno nových dvanáct křížů a oltářní malba na plechu v jednom z kamenných bloků.

Při sběru borůvek jsme dorazili přes Vysoký hřeben s výhledem na Královku k sjezdovkám na Malinovém vrchu. Od rozcestníku Pod Webrovkou jsme pak sešli sjezdovkou a přes Bedřichov pak domů.

* * *

V pondělí nás čekal první cyklistický výlet. První zastávka byla v sedle Maliník. Odtud jsme vyrazili k vodnímu zámku, stále po zelené pak k Melzerovu pomníčku.

Další zastávkou byla hráz vodní nádrže Bedřichov (někdy nazývána přehrada na Černé Nise nebo Bedřichovská přehrada), která byla postavená v letech 1902–1906 na stejnojmenné říčce. Jedná se o nejvýše položenou přehradu v Čechách, leží v nadmořské výšce 775 m.

Od přehrady jsme šlapali ke Gregorovu kříži, odtud jsme pak pokračovali na Novou Louku na malé občerstvení. Po naplnění svých žaludků holky nakrmily žaludky kachen na Blatném rybníku.

Pak nás čekala, dle děvčat, otravná jízda do kopce na Kristiánov. Z Kristiánova jsme se vrátili zpět k rozcestníku Pod Kristiánovem a odtud po žluté k přehradě Josefův důl. Josefodolská přehrada je největší a zároveň nejmladší přehradou v Jizerských horách. Byla postavena na řece Kamenici v letech 1976 – 82. Je tvořena dvěma sypanými hrázemi s výškou 43 m a délkou okolo 720 m.

Kopec k parkovišti u Hrabětic vyjel jen tatínek. My ostatní jsme si ho vytlačily. Od parkoviště na Královku už jsme šlapali všichni. Krásný sjezd do Bedřichova si nenechal ujít nikdo z nás. Nakonec kolečko s převýšením 420 m měřilo 23,5 km.

 Na Královce (859 m n. m.) se nám zalíbilo tak, že po pozdním obědě jsme pěšky od chaty po modré vyrazili na rozhlednu. První dřevěná stavba byla postavena již koncem 19. století. V roce 1906 však byla po zničení postavená nová kamenná rozhledna. V roce 1934 byl k rozhledně přistaven rozlehlý horský dům. Rozhledna je vysoká 24 metrů a na vyhlídkovou plošinu vede 102 schodů.

Kromě výstupu na rozhlednu si holky užily dětského hřiště.

Okolo zvířátek od prasete přes koně, skotský náhorní skot a velblouda jsme pokračovali na Prezidentskou.

Cestou domů jsme absolvovali Mravenčí naučnou stezku o zvířátkách žijících v Jizerských horách.

* * *

Po cyklo výletě holky bolely zadničky, tak tatínek naplánoval pěší výlet, 9 km dlouhý s převýšením 600 m. Na tento výlet jsme popojeli do městečka Hejnice (375 m n. m.). Od kostela jsme vyrazili po červené na skalní vyhlídku Ořešník, který se tyčí ve Smědavské pahorkatině nad obcí Hejnice ve výšce 800 m n. m. Převýšení nemalé, tak se muselo občas i odpočívat.

Odedávna ke skalnímu výběžku vzhlížely tisíce poutníků přicházejících ze všech stran za hejnickou madonou. Možná i proto kdosi – snad některý ze zdejších františkánů – před dávnými časy postavil na jeho vrcholu z dálky patrný kříž. Potom se už vždy našel někdo, kdo práchnivějící kříž obnovil či vyměnil. Zatím poslední tady byl vztyčen v roce 1991. Do žuly bylo v roce 1898 vytesáno 28 schodů a celý výstup i vrcholová plošina byly zabezpečeny zábradlím.

Rozhled z Ořešníku je nádherný. V hlubině jsme slyšeli hučet Velký Štolpich, obdivovali údolí Smědé, jemuž dominuje hejnická bazilika, na severovýchodě pak Smrk, pod ním Paličník, dále vpravo Smědavskou horu a hřeben Poledních kamenů. Na opačné straně jsme koukali na Ptačí kupy.

Dále jsme po červené pokračovali k vodopádu Velký (nebo také Černý) Štolpich, který se nachází na Sloupském potoce na severním svahu Jizerských hor. Ve skutečnosti se nejedná o jeden vodopád, ale soustavu vodopádů, které na zhruba 70 metrech překonávají skalní stěnu vysokou přes 30 metrů. Soustava začíná sérií kaskád a menších vodopádů hned pod lávkou u turistického rozcestníku.

Pod hlavním vodopádem je řada skoků v kamenné suti, z nichž nejvyšší je třímetrový vodopád Skok. Dalším je Dvojitý vodopád a posledním Hrazený vodopád.

Po žluté, kterou jsme pak změnili na zelenou, jsme přes Ferdinandov dorazili zpět ke kostelu Navštívení Panny Marie. Klášterní barokní kostel stojí na místě starého poutního místa, jehož počátky sahají do 13. století. Bývá někdy nazýván bazilikou, ovšem proces povýšení kostela na baziliku minor nebyl ještě dokončen, zůstal před vypuknutím II. světové války na úrovni diplomatického protokolu. Je zřejmě nejstarším mariánským poutním místem v litoměřické diecézi. Uctívána je zde gotická, 38 cm vysoká, soška Panny Marie nazývaná Sličná Matka. Výlet jsme ukončili společným pozdním obědem v klášterní restauraci pak procházkou okolo náměstí.

Cestou autem do Bedřichova holky nabraly síly, tak jsme ještě udělaly okruh v Bedřichově přes sjezdovky u Malinovky ke kostelu svatého Antonína Paduánského. Kostel je betonová a cihlová parafráze gotiky postavená v letech 1930-1932. Před několika lety byl kostel opraven a v roce 2005 získal nové zvony.

Cestou potkaly svého kámoše kocoura, se kterým se stihly skamarádit.

* * *

Druhý výlet na kole nakonec měřil 25 km a jeho převýšení bylo 510 m, start v Bedřichově (700 m n. m.) nedaleko kostelíka, pak kopec k Lesní chatě, odtud příjemná cesta na Novou Louku.

Z Nové Louky na Hřebínek na malé občerstvení.

Z Hřebínku jsme si trošku šlápli a mohli si pak ze skalní vyhlídky Krásná Máří (900m n. m.) připomenout včerejší výlet. Vyhlídku tvoří několik skalních plošin, z kterých se nám naskytl pohled na Frýdlantsko, městečko Hejnice či vrchol Ořešníku. Vyhlídka byla pojmenovaná po stejnojmenné rudné štole, která byla ražena v místech pod ní.

Přes Tetřeví boudu jsme pokračovali Na Žďárek, odtud pak na rozcestník Nad Černým potokem.

Další občerstvovací zastávka byla po prohlídce přírodní rezervace Na čihadle.

Odtud jsme si pak přes nejvyšší bod dnešního výletu, Rozmezí (1 000 m n. m.), užili krásného sjezdu přes Kristiánov na Novou Louku a zpět do Bedřichova.

 

Středeční podvečer jsme strávili sběrem borůvek a hřibů.

* * *

Další pěší výlet měl start na Smědavě. Odtud jsme pokračovali ke Kiosku. Další zastávka byla na Rašeliništi Jizerky.

Pak už nás čekalo občerstvení na Pešákovně.

Po červené jsme pak pokračovali na Jelení stráň (též Věžní skály). Výška vrcholu je 1018 m. n. m. a je nejvyšším bodem Středního jizerského hřebene. Na vrcholu jsou žulové skály a je z něj krásný výhled na Pytlácké kameny.

Pytlácké kameny byla naše další zastávka. Skalní útvar Pytlácké kameny (975 m n. m.) jsou žulové skály, které dostaly jméno po králi jizerskohorských pytláků Hennrichovi, který se pod nimi údajně za napoleonských válek skrýval a chodil odtud pytlačit.

Přes přírodní rezervaci Černá jezírka naše kroky mířily opět na parkoviště na Smědavu a zakončili jsme tak 15 km dlouhý okruh s převýšením 300 m n. m.

* * *

Poslední den našeho pobytu v Jizerských horách lilo jako z konve. Z výletu nebylo nic, tak jsme se jen vyvětrali. Autem jsme dorazili na parkoviště na Severák a odtud pěšky na rozhlednu Slovanka a zpět. Rozhledna Slovanka (820 m n. m.) je nejstarší železná rozhledna v České republice vybudovaná v roce 1887 o celkové výšce 14 m. V roce 1999 byla zařazena mezi kulturní památky.

Po dovolené u moře se čas rozběhl nějak rychle, najednou tu byla polovina prázdnin. Poslední červencový týden holky s Viki a Bertíkem na beach příměstském kempu. Na ten si zakoupily stejné sportovní drezy jako téměř jako vrcholové reprezentantky.

* * *

Pak jsme se přesunuli do Dvorů, kde se konal opožděně dětský den spojený s kolaudací nové pergoly a grilu. Grilovalo se jehně a uzená kýta. O zábavu bylo také postaráno. Konala se spousta soutěží. Mezi nejoblíbenější patřilo házení balónkem naplněným vodou.

Došlo i na malování na obličej.

* * *

První srpnové pondělí jsme vzali babičku, Klaudii a Žanetu do Prahy do Zoo. Svoji návštěvu jsme začaly jako tradičně v horní části a pokračovaly směrem ke slonům.

U slonů si holky zameditovaly.

Přes žirafy a surikaty jsme se dostaly k vlkům, kde jsme strávily hodně času sledování hravých štěňat. Odtud vedly naše kroky ke koním Převalského.

Pak jsme se dočkaly, lední medvědi předváděli své kousky v bazénu. Pak jsme si užily lachtaní šou. Cestou jsme si prohlédly i výstavu fotografií. Eliška se nám tam zamilovala.

Lenka objevila barvičky. Že by se už začala těšit do školy?

Před návštěvou pavilonu šelem a goril nasedly na ovce.

Stejně jako při minulé návštěvě nevynechaly běh s měřením rychlosti.

Neminula nás návštěva rezervace Bororo.

* * *

Holky se pak vrátily k babičce do Dvorů, kde trávily většinu času sportování a koupáním. Nechyběla starost o Dona. Hlavně společné procházky, které miluje.

S Veronikou si udělaly výlet do Štětkovic do Parku Drama věků, kde se svezly i vláčkem. Park Drama věků byl vytvořen jednak k oslavě Božího jména a také k užitku mnohým lidem. Cílem a smyslem mělo být nejenom vytvoření prostoru pro aktivní fyzický odpočinek, ale především nasměrování přemýšlivých lidí v dnešní uspěchané společnosti k hodnotám, které nás přesahují. Dvanáct zastavení, to je dvanáct míst, která poskytují příležitost k zamyšlení.

Cestou zpět se na občerstvení zastavili v Hulíně. Tam si kromě zmrzliny užily i zvířátek z místního zookoutku.

* * *

Okolí Hulína jsme pak navštívili v rámci dalšího ročníku grilování. Autem jsme dorazili do výchozího místa letošního pěšího výletu do Jesenice ke kostelu.

První zastávka byla nad Bolechovicemi s výhledem na Javorovou skálu. Více než výhledy většinu zajímalo jídlo.

Pak jsme pokračovali k Dolcům, kde mají dřevěnou sochu patrona hasičů Sv. Floriána.

Občerstvení v Hulíně tentokrát nevyšlo z důvodů svatby. Tak jsme místo sebe nakrmili zvířátka.

Pak už nás čekala poslední část výletu – Naučná stezka Na jesenickou Kalvárii. Naučná stezka spojuje obec Jesenice na Sedlčansku s blízkým vrchem Kalvárie, na nějž vede obnovená křížová cesta. Stezka seznamuje s historií kostela Nejsvětější Trojice v obci, všestranným farářem Antonínem Legem (1839–1901), který v Jesenici 20 let působil na sklonku svého života, a s křížovou cestou, v jejíž trase naučná stezka vede. Stezka vznikla v první polovině 19. století, a po dlouhém období chátrání ve 20. století byla v roce 2004 slavnostně otevřena po kompletní renovaci.

Pak už nás čekal návrat na parket a konečně grilování. Jen teplota moc léto nepřipomínala. Ohřívali jsme se, kde se dalo a čím se dalo.

V neděli dopoledne jsme s těmi, kdo strávili noc pod stany, vyrazili na zdravotní procházku ke křížku mezi Novými Dvory a Ředicemi.

* * *

Další srpnový týden strávily u hlídací tety s její rodinou na chatě v Lukách pod Medníkem.

Opět nechybělo koupání v Sázavě. Vycházky po okolí. Udělaly si výlet do muzea do Jílového, kde rýžovaly zlato. Na Žampach se pak dostaly při bojovce. Také propadly hazardu, naučily se poker a z Lenky se stal velký hazardér.

* * *

Při odjezdu ze Sázavy jsme si zabalili 3 holky. Na víkend k babičce s námi vyrazila i tety vnučka Lilka. V pátek večer jsme ještě stihly podvečerní koupání. Toho si holky docela užily.

Dopoledne jsme Lilce musely ukázat naši obr muchomůrku.

Na odpoledne jsme si naplánovaly výlet na zříceninu hradu Zvěřinec. Po vyzvednutí Klaudie s Matyášem jsme ještě zašli na návštěvu k tetě Ivaně zkontrolovat jí dýně.

Cestou na Zvěřinec se nám dětičky zatoulaly a v lese z nich byly vidět jen malé kousky.

Malý odpočinek před dobytím cílového vrcholu.

V neděli se holky chtěly jít na Monínci koupat, ale trošku přituhlo. Napadl sníh.

Tak natáhly kulichy a rukavice a zdolaly jednu z hromad sněhu.

Sněhulák moc postavit nešel.

Rychlost sjezdu po zadní části těla byla skvělá.

Do auta se holky musely svléci, přeci jenom sníh a v létě… to je mokré i spodní prádlo.

* * *

Konec prázdnin se blíží. Předposlední týden holky strávily u babičky. S Pavlem a Matyášem se byly ještě jednou podívat v Hulíně. S babičkou na koloběžkách v Ředicích na koně. A u kravína mají nové kotě, které dostalo jméno Nudlička.

S tatínkem postavili síť a mají nové hřiště na beach a badminton či přehazovanou.

Stihli jsme se podívat na nevěstu se ženichem. Holky asistovaly při zátahu.